Heřmanova paleta i trn

Josefu Heřmanovi (1900-1956), královéhradeckému malíři, kreslíři a karikaturistovi, nebyl dopřán dlouhý život, přesto stvořil rozsáhlé a mnohotvárné dílo. Někdejší absolvent bechyňské keramické školy, žák profesora V. H. Brunnera na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, autor kreseb satirického časopisu Trn, člen Komunistické studentské frakce, přítel Julia Fučíka, Karla Konráda, Vojtěcha Tittelbacha, Zdeňka Přibyla, Vojtěcha Sedláčka, Jiřího Purkyně, autor nesčetných portrétů, obrazů žen, dětí a květin, představoval již před druhou světovou válkou vyzrálou osobnost východočeského výtvarného umění. Spolu s Jiřím Purkyně, arch. Arnoštem Kozákem stál v čele hradecké Mladé kultury, Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku a po obsazení republiky nacistickým Německem se účastnil protifašistického odboje KSČ, kreslil do ilegálního časopisu Čin. V létě 1940 byl gestapem zatčen a vězněn až do konce války.

Nemocen, ale nezlomen spoluvytvářel v dalších letech svým dílem základy soudobé kultury a umění. Autor této knihy nevycházel jen z rozboru Heřmanova života a tvorby, neopíral se pouze archivní dokumenty a korespondenci. Čerpal totiž i ze svědectví mnohých, kteří umělce znali, a sledoval životní cestu Josefa Heřmana a bohaté kulturní a politické dění Hradce Králové.