Jaroslav Malátek

Zlu navzdory, životu a kráse vstříc

Vydavatel

RETA CZ

Rok vydání

2014

Malíř Jaroslav Malátek se narodil v Chocni 13. března 1923, zemřel 12. prosince 2014. Již na gymnáziu v České Třebové se pod vedením profesora Františka Bělského (1934-1942) začal věnovat soustavně kreslení a malování V roce 1943 byl totálně nasazen v německém Norimberku, ve studentské organizaci „Předvoj“ se aktivně účastnil protinacistického odboje.

Po skončení druhé světové války pak Jaroslav Malátek studoval obor učitelství na katedře výtvarné výchovy PF UK Praha, kde ho do tajů grafického umění zasvěcoval Cyril Bouda, výuku malby vedl Martin Salcman a ornamentálního kreslení Josef Sejpka. Modelování a sochařství v teorii i praxi vyučoval Karel Lidický, znalosti o materiálech užívaných v umělecké činnosti předával Miloslav Hégr, dějiny výtvarného umění přednášel Vladimír Denkstein, estetiku v její teoretické, historické a vývojové podobě František Kovárna. Po úspěšném dokončení fakulty se Jaroslav Malátek na jaře 1949 vrátil do východních Čech.

Z politických důvodů se učitelství a výtvarné tvorbě nemohl profesionálně věnovat. Pracoval jako dělník a propagační výtvarník (1973-82) a aktivně se zapojil do výtvarného dění až po příjetí do Fondu výtvarného umění (1982) a Svazu českých výtvarných umělců (1989). Jaroslav Malátek se účastnil třiadvaceti kolektivních výstav doma, podílel se na patnácti zahraničních expozicích a soutěžích (v Erfurtu, Jeně, Budapešti, Vídni, Regensburgu, japonské Osace a Kobe), uspořádal na čtyřicet samostatných výstav. V roce 1983 se s rodnou Chocní rozešel a zvolil k dalšímu životu a práci malebný, tichý a přátelský Brandýs nad Orlicí.

V polovině osmdesátých let se v umění malíře projevilo jakési tvůrčí rozhraní a zásadní názorový zlom. S konečnou platností se vzdal postupů a nástrojů klasické perspektivní stavby obrazu, navázal na podněty expresionismu, gestické a strukturální malby.

V prvních letech nového století se v jeho práci prosadily geometrické formy, podněty informelu, syntetického kubismu a op-artu. Postupně se dopracoval k vrcholné etapě své tvorby – k plastických obrazům. Jestliže dříve evokoval prostor a čas iluzivní hloubkou a rytmem svých krajin, tak nám dnes nabízí koncept reality členěný nejen opticky, ale i hmatově a obraz proměňuje ve fyzikální jev. Hloubka pro malíře i diváka vzniká a zjevuje se v konfliktu plochy a jejího faktického prolamování, v přesouvání ohniska, ve vnitřním rámování a zdvojeném vidění, virtuálním „vstupování“ a „vystupování z obrazu“. Obrazy Jaroslava Malátka otevírají prostor a tematizují čas jako způsob naplňování naší osobní svobody a touhy.

Ve srovnání s minulostí je tu ovšem něco nového. Není to činnost pouze zdánlivá, jen obrazné připodobnění k realitě světa venku. Tyto obrazy jsou již začleněné do našeho tělem zaujatého a obývaného prostoru, zmnožují plynutí času, staly se reálným i duchovním článkem našeho bytí a my se zase stáváme jejich integrální součástí.

Copyright © 2024, Petr Kmošek, všechna práva vyhrazena
Informace o webu