Spirála života, smrti i naděje

v obrazech Josefa Bavora

Vydavatel

RETA CZ

Rok vydání

2015

Anatomický malíř Lékařské fakulty UK v Hradci Králové, výtvarný pedagog a výtvarník Josef Bavor se narodil 11. června 1944 ve Lhoticích na Mnichovohradištsku. Již odmala kreslil a posléze i maloval, nejdříve zvířata a později i lidské postavy, zejména tváře a podobizny kamarádů, spolužáků a nejbližších. Výtvarný talent rozvíjel v letech 1958-1962 na Střední odborné škole výtvarné v Praze, studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1965-1971). Pracoval jako propagační grafik v Agrostroji Jičín, od roku 1971 trvale na Ústavu anatomie Lékařské fakulty v Hradci Králové. Maloval a kreslil výukové obrazy, tvořil ilustrace a graficky upravoval odborné monografie, učebnice, kreslil do lékařských časopisů.

Uplatnil se také jako výtvarný pedagog ve výuce Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. V roce 1995 se stal členem Unie výtvarných umělců královéhradeckého regionu a několik let toto tvůrčí seskupení i vede jako jeho předseda. Záslužná je mnohaletá Bavorova kurátorská činnost, v budově hradecké fakulty uspořádal na sto padesát výstav současných výtvarných umělců, zapojil se do charitativní a sponzorské činnosti. Od roku 1979 se datují i Bavorovy samostatné výstavy, své dílo představil postupně v Sobotce, Jablonném nad O., Dvoře Králové, Brně, Hradci Králové, Pardubicích, Liberci, Mnichově Hradišti, Praze, Litomyšli, Bratislavě, účastnil se i několika kolektivních přehlídek a expozic v Litoměřicích, Walbrzychu, Giessenu.

Ve své volné tvorbě vychází a těží ze zkušeností, které získal na poli odborné vědecké ilustrace, v dokumentaci, fotografických, rentgenových a dalších záznamech kateder a klinik. Hlavní inspiraci nacházel postupně v mikrostrukturách lidského těla, které má za výchozí bod úvah o zákonitostech přírody, o místě člověka v jejím rámci, personifikovaném v tvůrčím programu „krajina těla a tělo krajiny“.

Předmět Bavorova malířského zájmu se postupně měnil. Od počátku osmdesátých let se inspiroval morfologií přírody. Jeho tehdejší dílo oslavilo řád, zjevnou i utajenou harmonii přírody. V devadesátých letech malíř zaznamenal v dosud souladném a sourodém světě příznaky disharmonie, do svých kompozic vtěloval vlastní vážné životní pocity a osobní tragické prožitky. Další krok jinam v přeneseném smyslu slova nastal hned v prvních letech nového století. Josef Bavor tuto dobu sám nedávno přiblížil a charakterizoval jako „etapu posunu k filozofickým a duchovním reflexím“. Obraznou formou tu poukazoval na vše, co nás sráží na kolena a jindy zas povznáší. Dějištěm tu již není jako dříve jen uzký prostor mezi nebem a zemí, nýbrž obrovité kosmické a nekonečné hlubiny. To, co dnes Bavorovy obrazy ztělesňují bývá záležitostí široce pojatého lidského bytí, života a jeho smyslu.

Malíř svět nikdy „nepřekresloval“, odvrhl povrchní a laciný popis, zpodobené tvary, předměty a vizuální znaky transformoval do příměrů, zachycené přírodní procesy přeložil do „jazyka metafor“, tedy do vizuálně obrazné konstrukce, spočívající v přenášení významu na základě vnější strukturální, tvarové, popřípadě barevné podobnosti. Malíři a kreslíři totiž nejde jen o zachycení pouze něčeho aktuálního, jedinečného, známého a smyslově dostupného, ale o přenos vlastností výchozích jevů na jiné mocnější, významnější a trvalé nositele. Jeho obrazy tak nabývají širší a obecnější platnosti. Bavorovo umění je výtvarně působivým hledáním a objevováním skrytých souvislostí života.

Copyright © 2020, Petr Kmošek, všechna práva vyhrazena
Informace o webu